O knize: 2018 / Dibibedibebekazazhaokaiadivakaaiaoyakalakvlakakiamamamuzalvyatsvnal Tady je taková strašná sada písmen, která se pevně vtiskla do mého mozku a díky své nešikovnosti mě jako mantru, kterou jsem si opakoval každý večer, když jsem šel spát Po přečtení knih sci-fi jsem si začal představovat, že v mém těle jsou průhledné kanály, které se sbíhají v solar plexu, takže po chvíli se mi objevila silná bolest a pálení žáhy v představě, že těsně nad mým břichem je velká koule, do které proudí energie získaná ze slunce. Zážitek nebyl úspěšný, ale byl jsem tvrdohlavý a začal jsem si to představovat usnul jsem, zabalil jsem se do světélkujících vrstev energie, jako v zámotku, a odřízl jsem se tak od toho prostředí bylo, že bez ohledu na to, co jsem řekl nahlas, všechno dopadlo špatně. Bylo to, jako by mi někdo stál přes rameno, pozorně poslouchal a pak neustále všechno ničil.